Výmarský ohař

Výmarský ohař

 

Klasifikace: FCI
Skupina: 7. - Ohaři
Sekce: 1. - Kontinentální ohaři
Číslo standardu: 99
Oficiální zkratka v ČR: VO
Německý název: Weimaraner, Weimaraner Vorsterhund

Popis

Výmarský ohař je středně velké plemeno. Řadí se do skupiny loveckých psů. Psi se rodí se srstí v barvě stříbřité, hnědé či šedé. Toto plemeno okamžitě upoutá všechny svým zevnějškem. Výmarský ohař se dožívá v průměru asi 13 let. Hmotnost je odlišná, záleží, zda se jedná o fenu, či psa. Pes váží skoro 40 kg a fena okolo 35 kg. Výška psa a feny je také rozdílná. Výška v kohoutku u psa je cca 70 cm a u feny necelých 65 cm. Oči jsou kulaté a u dospělých ohařů mají jantarovou barvu. Malá štěňátka se rodí s modrým zbarvením očí. Výmarský ohař má černý čumák a delší uši. Výmarský ohař má mohutný hrudní koš. Bílé znaky se objevují na tlapkách, krku a hrudi. Ohařovi čelisti jsou velmi silné a tlamu má velkou, plnou ostrých zubů. Má pevný a hodně osrstěný ocas. Skvěle se s ním pracuje. Je velmi ostražitý a dobrý stopař. Při lovu se nevzdává. Výmarský ohař se také hodí na výstavy a zvláště pro záchranné akce. V současné době se častěji chová jako lidský společník.

Historie plemene

Výmarský ohař je považován za jedno z nejstarších plemen, které se podařilo vyšlechtit v Německu. Počátky jeho původ nejsou příliš jasné. Traduje se, že mohl vzniknout z černého braka, nebo také z hnědého starého ohaře. Z počátku byl využíván k lovu zvěře, jako např. divočáků a vlků, hus, koroptví a jiné létající zvěře. Nejstarším důkazem stříbrošedého zbarvení u tohoto plemene je obraz z roku 1631 od A. van Dycke. Jiný obraz, od jiného autora z roku 1871 zobrazuje zas ležícího ohaře tmavošedého zbarvení. V 18. a 19. století došlo k rozšíření tohoto chovu na panství arcivévody Karla Augusta. Arcivévoda výmarského ohaře získal původně na českém dvoře u Auersperga a Esterházyho, kde se zastavil na návštěvě. Tam ho uchvátila krása a vytrvalost plemene. Postupem času se plemeno dostalo i do Rakouska. Kolem roku 1935 byl oficiálně uznán i chov dlouhosrstého plemene výmarského ohaře. V Británii bylo poprvé spatřeno na výstavě v roce 1953. Od roku 1910 došlo k rozšíření chovu i na české území, pouze pro bohaté měšťanstvo. Za prvního českého majitele ohařů je považován pan Tománek z Prostějova. Toto plemeno se v dalším období postupně začalo vytrácet z českého území. O znovuobjevení se u nás zasloužil MUDr. Jan Fiala, na Slovensku to byl pan Koloman Slimák.
Po roce 1945 se objevil ohař také v USA. Zde byl využíván jako služební tzv. policejní pes. V roce 1959 byl založen první chovatelský klub, který se zabýval chovem krátkosrstého ohaře. U nás byl první chovatelský klub ohařů založen v roce 1966.

Srst

Podle srsti se výmarský ohař dělí na krátkosrstého a dlouhosrstého. Krátkosrstý ohař má dobře přiléhající krátkou srst, hustější a silnější než u jiných plemen. Srst je s podsadou či bez ní. Dlouhosrsté plemeno má jemné a dlouhé osrstění. Délka srsti se u tohoto psa pohybuje kolem 3 až 5 cm. Na spodní části krku, břicha a na hrudi má delší srst.

Povaha a výchova

Je to velmi inteligentní a přátelský pes, s ochranářskými vlastnostmi. Miluje aportování. Rád se neustále učí novým věcem. Je rád, když může být užitečný.

Vztah k ostatním

Miluje hry s dětmi, ale zároveň se chová ostražitě vůči jiným osobám. Vůči domácím mazlíčkům, či ostatním psům je přátelský. Ostrým štěkotem dává najevo, že chrání svého pána i jeho území.

Využití a pohyb

Původně byl určen k lovu, ale v současné době se šlechtí pro společenské účely. Díky tomu se z něj stal výborný domácí společník, hlídací nebo výstavní pes. Výmarský ohař má rád pohyb, proto je nutné ho několikrát denně venčit. Nejlepší jsou pro něho dlouhé vycházky v přírodě. Tomuto plemenu vůbec nevadí, když ho majitel nechá spát venku v boudě.